Přeskočit navigaci
Armyshop www.top-armyshop.cz

Měsíc říjen

1935-15.10.
Zahájena výstavba prvního podúseku opevnění u ŽSV II na Ostravsku.

1936-23.10.
Začaly se vytvářet jednotky Stráže obrany státu (SOS), složené z příslušníků četnictva, policie a také armády, finanční stráže a civilních dobrovolníků, jejichž úkolem bylo střežit hranice a udržovat v pohraničních oblastech klid a pořádek.

1937-16.10.
Zahájení stavby tvrze Babí

1938-1. až 10.10.
Čs. pohraničí bylo v pěti pásmech postoupeno nacistickému Německu.

Pramen:
Ota Holub:
Zrazené pevnosti,
Praha 1982

Osádka tvrze

Jednotky určené pro tvrze nesly původně označení tzv. "zvláštní útvary".1 Pro tvrz Smolkov byl zřízen takovýto útvar se sídlem v Hrabyni v rámci 4. hraničářského pluku Hlučín v květnu 1938. Oddíl "zvláštníhoPříslušníci 4. hraničářského pluku určení" byl za nedlouho přejmenován na V. prapor hraničářského pluku č. 4. Osádku tvrze tvořilo její velitelství a bojové objekty. Velitelem byl jmenován pplk. pěch. Ladislav Honc. Jeho zástupcem byl velitel baterie dělostřeleckého srubu škpt. děl. Jan Barták, který měl důstojníka pro vedení plánu palby por. děl. Břetislava Přikryla. Pod velitele tvrze spadali ještě ženijní důstojník, telegrafní důstojník a dopravní rotmistr, dbající o provoz úzkorozchodné dráhy a výtahů. Přesné řízení palby obstarával důstojník-pozorovatel, který měl na starosti sledování okolí v pozorovacích zvonech. V dělostřeleckých srubech a dělostřeleckých otočných věžích byl kromě velitele objektu ještě také počtář a výkonný rotmistr.

Velikostí posádky se řadil Smolkov k méně obsazeným tvrzím. Plánovaný válečný stav osádky měl být "394 mužů (z toho 25 důstojníků, 9 rotmistrů a 360 vojáků ostatního mužstva)"2. Podle Oty Holuba měl mít dělostřelecký srub osádku 3 důstojníků, 2 rotmistrů, 16 poddůstojníků a 55 mužů. Otočná dělostřelecká věž 3 důstojníky, 2 rotmistry, 11 poddůstojníků a 26 vojínů. Vchodový objekt tvrze měl mít jednoho velícího důstojníka, 7 poddůstojníků a 20 mužů.

Z národnostního hlediska byl V. prapor z drtivé většiny tvořen příslušníky české národnosti. Na konci roku 1937 měl totiž hraničářský pluk č. 4 přesně "2511 mužů, z toho 2507 Čechů, 3 Slováky a jednoho Rusa".3 Za mobilizace v září 1938 se počet vojáků u pluku více jak zdvojnásobil a útvar tak nabyl téměř svého plánovaného válečného stavu. V době míru byl každý hraničářský pluk rozdělen na dvě poloviny. Z nichž jedna vždy konala službu v objektech a upravovala či zdokonalovala opevnění a jeho okolí. Druhá odpočívala nebo cvičila v kasárnách. Poloviny se pak vždy po týdnu střídaly.

V tomto ohledu se lišilo těžké opevnění od lehkého, neboť to nemělo stálou posádku a bylo jen střeženo hlídkami, které byly ubytovány v strážných chatách po celé délce linie opevnění. Velitel tvrze Smolkov disponoval také jednotkou o velikosti půl roty pěchoty nad válečný počet, která neplnila přímo taktické úkoly uvnitř tvrze, nýbrž zajišťovala střežení intervalů, tedy prostorů mezi jednotlivými objekty, po případě mohla obsadit lehké opevnění v bezprostředním okolí Smolkova. Tato jednotka byla v případě nepřátelské agrese ubytována v podzemních kasárnách tvrze.

Jednotky určené pro obranu opevnění tvořily jakousi elitu v československé armádě, a proto procházely speciálním výcvikem. Každý člen útvaru zvláštního určení absolvoval výcvik u kulometných rot, musel být výborným střelcem z pušky, lehkého i těžkého kulometu. Polovina mužstva byla navíc vycvičena k obsluze kanónu a čtvrtina minometu. Důstojníci hraničářských pluků se připravovali pro službu v opevněních na střelnici v Brdech, kde byl postaven zkušební pěchotní srub.

Výjimečnost hraničářů podtrhovaly rovněž také jejich výložky s hlavou psa, za což byli též někdy označováni jako vlci. Armáda kladla na vojáky hraničářských pluků vysoké požadavky. Všichni hraničáři museli patřit mezi tzv. státně spolehlivé, být psychicky odolní, vyznačovat se vysokou kázní a mít dobré přátelské vztahy s ostatními členy útvaru.

Po Mnichovu ztratila existence hraničářských útvarů svoje opodstatnění. Hraničářské pluky byly zrušeny a mužstvo s důstojníky se rozkazem ze dnem 30. listopadu 1938 přesunulo k jiným útvarům.


  1. Holub Ota: Zrazené pevnosti, Praha 1982, s. 121
  2. Stehlík Eduard: Lexikon tvrzí čs. opevnění z let 1935-38, Praha 1992, s. 38
  3. Aron Lubomír a kol.: Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1998, s. 35
- Reklama -