Přeskočit navigaci

Měsíc březen

1935-20.3.
Zřízena rada pro opevňování a ředitelství opevňovacích prací.

1938-12.3.
Anšlus Rakouska. Téhož dne se konala důležitá porada ŘOPu o další výstavbě opevnění.

1938-26.3.
Zahájeno vyzbrojování úseku Králíky - Mladkov.

Pramen:
Ota Holub:
Zrazené pevnosti,
Praha 1982
Armyshop
www.top-armyshop.cz

Závěrem

V literatuře o československém opevnění je velmi často kladena otázka, jak by se vyvinula vojenská a politická situace ve Střední Evropě, kdyby se v osudný říjen 1938 vzepřela naše vláda mnichovskému diktátu a vojáci zůstali v železobetonových pevnostech a bránili se. Dějiny však šly jinou cestou a naše armáda opustila opevnění bez boje. O tom zda-li to byl krok správný se rozcházejí názory až do současnosti.

Pohraniční opevnění mělo rozporuplnou kvalitu. Na jedné straně stálo obrovské nadšení a odhodlání vojáků bránit svou vlast, ale na druhé straně mnohé objekty těžkého opevnění nebyly dokončeny a žádný z nich nebyl úplně vybaven speciálními dělostřeleckými zbraněmi a vnitřním zařízením. V obdobném stavu se nacházela i linie opevnění lehkého. Přesto odvedlo Ředitelství opevňovacích prací a stavební firmy od roku 1935, kdy byl vybetonován první objekt úctyhodný kus práce, který si zaslouží do dnešních dnů náš obdiv. Za necelé čtyři roky se totiž podařilo vybudovat přes deset tisíc lehkých objektů a 263 těžkých srubů. Většina z těchto tzv. řopíků a srubů stále dosud v pohraničí existuje a připomíná nám všem odhodlání minulých generací bránit naší republiku proti cizím agresorům.