Přeskočit navigaci
Armyshop www.top-armyshop.cz

Měsíc říjen

1935-15.10.
Zahájena výstavba prvního podúseku opevnění u ŽSV II na Ostravsku.

1936-23.10.
Začaly se vytvářet jednotky Stráže obrany státu (SOS), složené z příslušníků četnictva, policie a také armády, finanční stráže a civilních dobrovolníků, jejichž úkolem bylo střežit hranice a udržovat v pohraničních oblastech klid a pořádek.

1937-16.10.
Zahájení stavby tvrze Babí

1938-1. až 10.10.
Čs. pohraničí bylo v pěti pásmech postoupeno nacistickému Německu.

Pramen:
Ota Holub:
Zrazené pevnosti,
Praha 1982

Stavební a projekční práce na tvrzi Smolkov

Výstavbu tvrze Smolkov řídilo ženijní skupinové velitelství II. (ŽSV)-Hlučín. Ve vedení ŽSV se postupně vystřídali čtyři vysocí armádní důstojníci, a to mjr. žen. Josef Libnar, pplk. žen. ing. Karel Špalek, pplk. žen. ing. Antonín Sameš a pplk. stav. ing. Stanislav Chramosta. O posledním z nich pplk. Chramostovi, který byl také velitelem stavebního podúseku 5./II. - Smolkov se ještě zmíním dále podrobněji.

Ostravsko se jako pevnostní úsek dělilo do pěti stavebních podúseků (Smolkov byl jeden z nich), kde se těžké objekty, jak bývalo podle směrnic ŘOP zvykem číslovaly zprava doleva, tedy MO - S 1 až 42. Zkratky v tomto případě znamenají MO - Moravská Ostrava a S jako srub. V této oblasti mělo stát 47 postavení těžkého opevnění a dvě tvrze (Smolkov a nedokončený Orel). Celý ostravský prostor, jak jsem uvedl, stavebně spadal pod správu ŽSV II. - Hlučín a měl celkem pět stavebních podúseků.

K povinnostem ženijního skupinového velitelství patřilo určení rozsahu stavebních prací, zajištění jejich organizace, vytvoření vojenských stavebních dozorů (VSD) a řešení finančních otázek s výstavbou tvrze spojených. Projektantem stavby hlučínské tvrze Smolkov byl škpt. žen. ing. František Novák "(pravděpodobně společně s kpt. žen. ing. Aloisem Staňou)".1 "Ve funkci velitele VSD se vystřídali během stavby tři armádní důstojníci, mjr. žen. Antonín Studený, pplk. stav. ing. Stanislav Chramosta a por. stav. Emil Brich. Funkci stavbyvedoucího vykonával dočasně již výše zmíněný pplk. Stanislav Chramosta, kterého později nahradil škpt. stav. Miloš Hrbas a nakonec por. stav. Emil Brich".2

Důstojníci VSD dohlíželi na řádné a kvalitní provedení výstavby jednotlivých objektů, kontrolovali nejsou-li porušovány pokyny vojenské správy ze strany firmy stavbu provádějící a především nedochází-li na staveništi a v jeho okolí k provádění špionážní činnosti, protože veškeré stavební práce probíhaly za co nejpřísnějšího stupně utajení. V blízkosti srubů a na staveništích se například nesmělo fotografovat a vstup sem byl povolen pouze na zvláštní legitimaci.

Samotná stavba byla zadána státně spolehlivé civilní firmě, která zvítězila v řádném výběrovém řízení. O Smolkov se jich ucházelo Stavitel ing. Alois Beneš celkem osm. Vítězem konkursu se nakonec stala firma Ing. Alois Beneš a spol. z Přerova. Stavba jí byla zadána 7. února 1936 a od tohoto dne probíhaly na tvrzi nepřetržitě stavební práce až do Mnichovského diktátu. Celá stavba měla býti dokončena v řádné lhůtě 24 měsíců. Jako první se provedla betonáž objektu MO - 42 ve dnech "24. až 29. října 1936".3Mezi povinnosti firmy patřilo mimo jiné i utajení veškerých prací, takže se plány a výkresy například schovávaly v trezoru, nesměly se kopírovat ani jinak šířit a po dokončení zakázky se měly opět vojenské správě vrátit.

Dělnictvo, které bylo zaměstnané na opevňovacích pracích muselo být tzv. státně spolehlivé.

Podle spolehlivosti se tedy dělilo do čtyř skupin:

Firma Ing. Alois Beneš vyhrála soutěž na základě předložení nejlacinějšího návrhu, který počítal s náklady na výstavbu tvrze přibližně ve výši "11 101 000 Kč".4 Jak se později ukázalo nejlacinější předložený návrh neznamenal vůbec kvalitní. Po převzetí úseku firmou se rozběhly stavební práce sice naplno, ale za cenu mnohých potíží a nesrovnalostí, vzniklých především ze strany stavitele Beneše. Stavitel zaměstnával na Smolkově 19 úředníků a 370 dělníků (stav k 31. 12. 1937). Za dobu výstavby došlo k pěti smrtelným úrazům.

Původně ŘOP počítalo v komplexu tvrze pouze ze čtyřmi objekty, ale pak byl dodatečně zadán ještě pátý v roce 1937, a to MO-S 38 včetně podzemí. Jeho cena byla vyčíslena na částku něco málo přes tři milióny Kč. Lhůta k dokončení MO-S 38 stanovila vojenská správa na šest měsíců.

Jak již jsem uvedl výstavba tvrze se neobešla bez mnohých potíží. Docházelo především k ostrým názorovým střetům mezi velitelem vojenského stavebního dozoru podplukovníkem Stanislavem Chramostou a stavitelem ing. Benešem a jeho úředníky. Předmětem sporů byla především kvalita prováděných prací a zacházení s dělníky. Dělnictvo si stěžovalo na velmi nízké mzdy a příliš rychlé pracovní tempo. Došlo dokonce k výstražné stávce asi třiceti pracovníků, kvůli propuštění několika zaměstnanců, kterým se nelíbily nelidské pracovní podmínky a malé mzdy. Vše urovnal až osobní zásah podplukovníka Chramosty, jenž zajistil zvýšení mzdy z dosavadních 2,20 Kč na 2,30 Kč za jednu pracovní hodinu.

Dalším jablkem sváru mezi vojenskou správou a stavitelem byly například nevypracované prováděcí plány stavby. Vojenská správa na svojí obranu uváděla fakt, že nelze udělat podrobnější plány než v měřítku 1:1000, aniž by se projektant neseznámil důkladněji ze všemi aspekty, které se během výstavby tvrze vyskytnou. Díky tomu docházelo opět k častým neshodám stavebního dozoru s inženýry firmy Beneš a spol.

Ženijní skupinový velitel pplk. ing. Chramosta si proto jednou poznamenal:

"Nelze tvrdit, že by fa Beneš prováděla práce neodborně. Jsou-li na stavbě určité nedostatky a závady, pak nemají důvod v neodbornosti, nýbrž ve snaze ušetřiti. Toto se týká jmenovitě výdřevy štol a šachet a větrání."5

Souhrnně se dá tedy říci, že ing. Beneš při snaze získat zakázku na výstavbu Smolkova za každou cenu, uvedl při konkursním řízení v roce 1935 nižší náklady než, které ve skutečnosti stavba vyžadovala i když si dobře uvědomoval mnohé potíže, které nastanou s podkalkulováním celého projektu. Následně byl nucen žádat o příplatky na stavební materiál, potom co se jeho ceny pochopitelně po dvou letech výrazně zvedly. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) bylo tedy nuceno uvolnit pro dostavbu Smolkova z vojenského rozpočtu dalších 775 500 Kč.

Tomuto rozhodnutí sice předcházelo bouřlivé jednání mezi ing. Benešem a generály Husárkem a Nosálem, kteří nakonec stavitelovým požadavkům museli vyhovět. Vedení ŘOP bralo totiž v potaz, že odebráním projektu firmě Beneš a předáním ho další firmě by se celá stavba zdržela nejméně o čtyři měsíce.

A takovouto záležitost si v polovině roku 1937 nemohla armáda v žádném případě dovolit u tolik strategicky významné stavby, jakou tvrz Smolkov bezesporu byla.

Bohužel práce na tvrzi neprobíhaly přes všechny urgence VSD dost rychle a podle plánu. Docházelo k časovému zpoždění vlivem špatné organizace stavebních prací ze strany firmy. Benešovi úředníci a inženýři se snažili na podkalkulovaném projektu ušetřit kde se dalo. Jejich nemístná spořivost a již zmiňovaná celková špatná organizace, se podepsaly především na kvalitě betonu a jeho následném pěchováním. Přes všechny potíže se kupodivu tvrz nakonec přece jen podařilo až na malé nedostatky dokončit. Ale jak napsal Ota Holub ve své knize Zrazené pevnosti:

"Byla to prostě nešťastná stavba a kdo s ní měl cokoliv společného, litoval, že šťastný los státní zakázky padl právě na přerovského stavitele."6


  1. Stehlík Eduard: Lexikon tvrzí čs. opevnění z let 1935-38, Praha 1992, s. 38
  2. Novák Jiří: Těžké opevnění, Odra - Krkonše 1. díl, projekce a výstavba, Jablonné nad Orlicí 1999, s. 12
  3. Novák Jiří: Těžké opevnění, Odra - Krkonše 1. díl, projekce a výstavba, Jablonné nad Orlicí 1999, s. 38
  4. Stehlík Eduard: Lexikon tvrzí čs. opevnění z let 1935-1938,Praha 1992,s. 38. podle Oty Holuba: Souboj s Abwehrem, Praha 1975, s. 189 částka činila 12 600 000 Kč.
  5. Holub Ota: Zrazené pevnosti, Praha 1982, s. 113
  6. Holub Ota: Zrazené pevnosti, Praha 1982, s. 115
- Reklama -