Československé opevnění - tvrz Smolkov 1935 - 1938

Stavební a projekční práce na tvrzi Smolkov

Výstavbu tvrze Smolkov řídilo ženijní skupinové velitelství II. (ŽSV)-Hlučín. Ve vedení ŽSV se postupně vystřídali čtyři vysocí armádní důstojníci, a to mjr. žen. Josef Libnar, pplk. žen. ing. Karel Špalek, pplk. žen. ing. Antonín Sameš a pplk. stav. ing. Stanislav Chramosta. O posledním z nich pplk. Chramostovi, který byl také velitelem stavebního podúseku 5./II. - Smolkov se ještě zmíním dále podrobněji.

Ostravsko se jako pevnostní úsek dělilo do pěti stavebních podúseků (Smolkov byl jeden z nich), kde se těžké objekty, jak bývalo podle směrnic ŘOP zvykem číslovaly zprava doleva, tedy MO - S 1 až 42. Zkratky v tomto případě znamenají MO - Moravská Ostrava a S jako srub. V této oblasti mělo stát 47 postavení těžkého opevnění a dvě tvrze (Smolkov a nedokončený Orel). Celý ostravský prostor, jak jsem uvedl, stavebně spadal pod správu ŽSV II. - Hlučín a měl celkem pět stavebních podúseků.

K povinnostem ženijního skupinového velitelství patřilo určení rozsahu stavebních prací, zajištění jejich organizace, vytvoření vojenských stavebních dozorů (VSD) a řešení finančních otázek s výstavbou tvrze spojených. Projektantem stavby hlučínské tvrze Smolkov byl škpt. žen. ing. František Novák "(pravděpodobně společně s kpt. žen. ing. Aloisem Staňou)".¹ "Ve funkci velitele VSD se vystřídali během stavby tři armádní důstojníci, mjr. žen. Antonín Studený, pplk. stav. ing. Stanislav Chramosta a por. stav. Emil Brich. Funkci stavbyvedoucího vykonával dočasně již výše zmíněný pplk. Stanislav Chramosta, kterého později nahradil škpt. stav. Miloš Hrbas a nakonec por. stav. Emil Brich".²

Důstojníci VSD dohlíželi na řádné a kvalitní provedení výstavby jednotlivých objektů, kontrolovali nejsou-li porušovány pokyny vojenské správy ze strany firmy stavbu provádějící a především nedochází-li na staveništi a v jeho okolí k provádění špionážní činnosti, protože veškeré stavební práce probíhaly za co nejpřísnějšího stupně utajení. V blízkosti srubů a na staveništích se například nesmělo fotografovat a vstup sem byl povolen pouze na zvláštní legitimaci.

Samotná stavba byla zadána státně spolehlivé civilní firmě, která zvítězila v řádném výběrovém řízení. O Smolkov se jich ucházelo celkem osm. Vítězem konkursu se nakonec stala firma Ing. Alois Beneš a spol. z Přerova. Stavba jí byla zadána 7. února 1936 a od tohoto dne probíhaly na tvrzi nepřetržitě stavební práce až do Mnichovského diktátu. Celá stavba měla býti dokončena v řádné lhůtě 24 měsíců. Jako první se provedla betonáž objektu MO - 42 ve dnech "24. až 29. října 1936".³Mezi povinnosti firmy patřilo mimo jiné i utajení veškerých prací, takže se plány a výkresy například schovávaly v trezoru, nesměly se kopírovat ani jinak šířit a po dokončení zakázky se měly opět vojenské správě vrátit.

Dělnictvo, které bylo zaměstnané na opevňovacích pracích muselo být tzv. státně spolehlivé.

Podle spolehlivosti se tedy dělilo do čtyř skupin:

• Do skupiny A náležel pouze zaměstnanec české nebo slovenské národnosti, státně spolehlivý, příslušník státotvorné strany s dobrými osobními vlastnostmi. Tento dělník mohl pracovat i v objektech a v podzemí tvrzí.
• Do skupiny B náležel dělník německé národnosti, člen aktivistických stran, čeští komunisté, osoby trestané, ale také například osoby se sklonem k alkoholismu. Ti pracovali v dílnách, u míchaček a na dopravě materiálu. Do objektů měli vstup zakázán.
• Do skupiny C patřily osoby se spornou státní spolehlivostí.Ty mohly pracovat pouze mimo stavbu např. na dopravě materiálu.
• Do skupiny D patřili členové SdP a ti nesměli být zaměstnáni při stavbě opevnění vůbec. Jmenný seznam dělníků musel být předkládán veliteli VSD. Základní plat na jednu hodinu pro dělníka byl 2.30 Kč. Hlučínsko bylo z národnostního hlediska značně homogenní, v roce 1930 se při sčítání obyvatelstva hlásilo přes 92% osob k národnosti české. Tudíž i na stavbě Smolkova nepracovalo mezi dělníky více než 7% občanů národnosti německé.

Firma Ing. Alois Beneš vyhrála soutěž na základě předložení nejlacinějšího návrhu, který počítal s náklady na výstavbu tvrze přibližně ve výši "11 101 000 Kč".⁴ Jak se později ukázalo nejlacinější předložený návrh neznamenal vůbec kvalitní. Po převzetí úseku firmou se rozběhly stavební práce sice naplno, ale za cenu mnohých potíží a nesrovnalostí, vzniklých především ze strany stavitele Beneše. Stavitel zaměstnával na Smolkově 19 úředníků a 370 dělníků (stav k 31. 12. 1937). Za dobu výstavby došlo k pěti smrtelným úrazům.

Původně ŘOP počítalo v komplexu tvrze pouze ze čtyřmi objekty, ale pak byl dodatečně zadán ještě pátý v roce 1937, a to MO-S 38 včetně podzemí. Jeho cena byla vyčíslena na částku něco málo přes tři milióny Kč. Lhůta k dokončení MO-S 38 stanovila vojenská správa na šest měsíců.

Jak již jsem uvedl výstavba tvrze se neobešla bez mnohých potíží. Docházelo především k ostrým názorovým střetům mezi velitelem vojenského stavebního dozoru podplukovníkem Stanislavem Chramostou a stavitelem ing. Benešem a jeho úředníky. Předmětem sporů byla především kvalita prováděných prací a zacházení s dělníky. Dělnictvo si stěžovalo na velmi nízké mzdy a příliš rychlé pracovní tempo. Došlo dokonce k výstražné stávce asi třiceti pracovníků, kvůli propuštění několika zaměstnanců, kterým se nelíbily nelidské pracovní podmínky a malé mzdy. Vše urovnal až osobní zásah podplukovníka Chramosty, jenž zajistil zvýšení mzdy z dosavadních 2,20 Kč na 2,30 Kč za jednu pracovní hodinu.

Dalším jablkem sváru mezi vojenskou správou a stavitelem byly například nevypracované prováděcí plány stavby. Vojenská správa na svojí obranu uváděla fakt, že nelze udělat podrobnější plány než v měřítku 1:1000, aniž by se projektant neseznámil důkladněji ze všemi aspekty, které se během výstavby tvrze vyskytnou. Díky tomu docházelo opět k častým neshodám stavebního dozoru s inženýry firmy Beneš a spol.

Ženijní skupinový velitel pplk. ing. Chramosta si proto jednou poznamenal:

"Nelze tvrdit, že by fa Beneš prováděla práce neodborně. Jsou-li na stavbě určité nedostatky a závady, pak nemají důvod v neodbornosti, nýbrž ve snaze ušetřiti. Toto se týká jmenovitě výdřevy štol a šachet a větrání."⁵

Souhrnně se dá tedy říci, že ing. Beneš při snaze získat zakázku na výstavbu Smolkova za každou cenu, uvedl při konkursním řízení v roce 1935 nižší náklady než, které ve skutečnosti stavba vyžadovala i když si dobře uvědomoval mnohé potíže, které nastanou s podkalkulováním celého projektu. Následně byl nucen žádat o příplatky na stavební materiál, potom co se jeho ceny pochopitelně po dvou letech výrazně zvedly. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) bylo tedy nuceno uvolnit pro dostavbu Smolkova z vojenského rozpočtu dalších 775 500 Kč.

Tomuto rozhodnutí sice předcházelo bouřlivé jednání mezi ing. Benešem a generály Husárkem a Nosálem, kteří nakonec stavitelovým požadavkům museli vyhovět. Vedení ŘOP bralo totiž v potaz, že odebráním projektu firmě Beneš a předáním ho další firmě by se celá stavba zdržela nejméně o čtyři měsíce.

A takovouto záležitost si v polovině roku 1937 nemohla armáda v žádném případě dovolit u tolik strategicky významné stavby, jakou tvrz Smolkov bezesporu byla.

Bohužel práce na tvrzi neprobíhaly přes všechny urgence VSD dost rychle a podle plánu. Docházelo k časovému zpoždění vlivem špatné organizace stavebních prací ze strany firmy. Benešovi úředníci a inženýři se snažili na podkalkulovaném projektu ušetřit kde se dalo. Jejich nemístná spořivost a již zmiňovaná celková špatná organizace, se podepsaly především na kvalitě betonu a jeho následném pěchováním. Přes všechny potíže se kupodivu tvrz nakonec přece jen podařilo až na malé nedostatky dokončit. Ale jak napsal Ota Holub ve své knize Zrazené pevnosti:

"Byla to prostě nešťastná stavba a kdo s ní měl cokoliv společného, litoval, že šťastný los státní zakázky padl právě na přerovského stavitele."⁶

1. Stehlík Eduard: Lexikon tvrzí čs. opevnění z let 1935-38, Praha 1992, s. 38
2. Novák Jiří: Těžké opevnění, Odra - Krkonše 1. díl, projekce a výstavba, Jablonné nad Orlicí 1999, s. 12
3. Novák Jiří: Těžké opevnění, Odra - Krkonše 1. díl, projekce a výstavba, Jablonné nad Orlicí 1999, s. 38
4. Stehlík Eduard: Lexikon tvrzí čs. opevnění z let 1935-1938,Praha 1992,s. 38. podle Oty Holuba: Souboj s Abwehrem, Praha 1975, s. 189 částka činila 12 600 000 Kč.
5. Holub Ota: Zrazené pevnosti, Praha 1982, s. 113
6. Holub Ota: Zrazené pevnosti, Praha 1982, s. 115